Rozhovor s novým ředitelem HAK PROFI

Novým ředitelem HAK PROFI se stal pan Ing. Leopold Podivinský. Dodatečně gratulujeme k nové funkci a položili jsme mu několik (ne)záludných otázek v rozhovoru.

Máte radši ocelové nebo betonové haly a proč?

Betonové, protože jsem v nich začínal.

Když už jste zmínil, že jste v nich začínal, jaké byly vaše začátky, třeba už od střední.

Střední škola byla klasická stavárna. Nevím proč jsem se pro ni rozhodl, chtěl jsem jít na řezníka a automechanika, ale to doma neprošlo (směje se). Takže do té doby jsem s tímto oborem neměl vůbec žádné zkušenosti.

Vysoká škola – Brno, VUT. Nebyl jsem žádný vzorný student, teď zpětně bych se té škole věnoval jinak, ale s odstupem času má na to člověk jiný pohled. Při magisterském studiu jsem do toho i pracoval, a podle toho moje studium vypadalo. Podle zkušební komise jsem všechny spolužáky v daném termínu převálcoval, protože jsem mohl uplatnit teorii v praxi a měl zkušenosti. To je nejdůležitější. 

Už při bakalářském studiu jsem se věnoval dopravním liniovým stavbám (železnici). Jelikož potom v tomto oboru nebyla dobrá ekonomická situace, tak jsem přešel do pozemařiny – znovu úplně nový obor, o kterém jsem nic nevěděl. Tam jsem nastoupil na pozici stavbyvedoucího, ale vlastně ze mě byl mistr, který v gumákách na stavbě organizuje lidi. To byla nejlepší možná škola! Byl jsem na velkých stavbách, kde jsem například poprvé přičichl ke skeletu.

Po nějaké době přišla nová příležitost, opět stavbyvedoucí. Možnost jít zase o dům dál, takže jsem toho využil a dostal se do firmy, která staví železobetonové haly. Do té doby jsem okolo hal jenom jezdil a za těch 5 let, co jsem na pozici byl, jsem profesně vyrostl a dost se toho naučil.

Jak do toho následně zapadá HAK PROFI?

Po nějaké době nebylo kam růst a člověk se chtěl ještě někam posunout nebo dělat věci i trochu jinak. A tak jsem se dostal sem, do HAK PROFI. Nastoupil jsem s tím, že nemám vizi obrovského karierního růstu, ale oproti jiným firmám, kde jsem dělal, tak tady to byla menší pohodová přátelská firma. Byl jsem tady na pohovoru v pátek o půl třetí (směje se), to si pamatuji dodnes a líbilo se mi tady. Že i samotné sídlo firmy není nějaká obrovská přemrštěná budova, kde se člověk cítí malinkatý a nesvůj, bylo příjemné. Na první dojem to tady působilo lidsky, a to je velmi sympatické. Tak jsem si řekl, že to prostě zkusím, a nastoupil na pozici stavbyvedoucího.

První měsíce utekly tak rychle, že ani nevím jak. Připadal jsem si jak v jiném světě. Prostě POHODA a příjemné prostředí. Všechno probíhalo nenásilnou formou, jakékoliv zaučování apod. Po nějaké době si člověk zvyknul a sžil se se vším okolo, avšak postupem času jsem se začal ozývat, že by byly vhodné určité změny. Stal jsem se centrem, které řešilo úkoly i problémy ostatních, do toho měl i svoje zakázky k realizaci. A tento stav byl po nějaké době už velice náročný, tudíž se věc komunikovala s vedením. A proto se zrodila pozice ředitele společnosti k 1. 6. 2020.

Takže jste se s pozicí potom rychle sžil?

Ano ano, ale rozhodně to ze začátku nebylo lehké vytvořit si svůj vlastní systém. Musím totiž taky zmínit, že jako firma jsme založeni na silně individuálních osobnostech a s každým se pracuje trochu jinak, což z nás ale dělá tak skvělý kolektiv.

Jaký to byl pocit – být jmenován ředitelem firmy?

Měl jsem z toho obavy samozřejmě, nikdy jsem nebyl vyloženě kariérista, ale myslím si, že si to všechno sedlo a zároveň jsem neztratil kontakt se stavbami, které realizujeme. Sedět jenom za stolem bych totiž rozhodně nechtěl.